Sedím zde už dobrou půlhodinu,
celou dobu mi běží hlavou jedna myšlenka.
Jaký může člověk napsat v této zmatené době text?
Naco jsme připravení?
Kde jenom vezmu aspoň malý nápad.
Nejsem žádný počítač mrtvol a už teprve ne žádná svině.
Já jsem B. ten Bela a určitě ne žádný domovník
a proto mluvím jen o hovnech.

To je zde každému jasné,
neboť očividně nezůstane nic tak, jak to bylo
a pokud má něco přece trvání, mršti s tím o svou zeď,
já svým rozumem (řeknu Ti jedno).

Člověk nemá přemýšlet,
kolik času spotřebuje k tomu,
aby dělal co nejvíc věcí, které ukončují existenci.
Posraná evoluce do kolen času.
Jau, to je šílené.
Časy jsou zlé, to víte, to vím,
všechno nespravedlivé, všechno nudné.
Je Bůh žena, má mě ráda?
A to je vražda, napsala.

Vrah, napsala (4x)

To je zde každému jasné,
neboť očividně nezůstane nic tak, jak to bylo
a pokud má něco přece trvání, mršti s tím o svou zeď,
já svým rozumem (řeknu Ti jedno).

Oběť hloupnutí - jako filosof nejsem zcela v obraze.
Oběť hloupnutí - já sám obětí hloupnutí.
Oběť hloupnutí - všude vidím kupící se zlo.
Oběť hloupnutí - oběť hloupnutí.
Co je vlastně oběť hloupnutí?

To je zde každému jasné,
neboť očividně nezůstane nic tak, jak to bylo
a pokud má něco přece trvání, mršti s tím o svou zeď,
já svým rozumem. (4x)