Sedím na svojí židli a dívám se z okna
a stále si pokládám ty staré otázky:
Odkud pocházím? Kam jdu?
A kolik času budu ještě mít?

Přemýšlím o světě,
o tom, co má skutečně význam.
Vím přesně, co mě tak trápí.
Jsem nervní, jsem frustrovaný,
protože se tu prostě nic neděje,
protože se tu nikdy nic neděje.

A zase se dívám na hodinky.
Pořád ještě tu nejsi.
Nemám ponětí, kde jsi zůstala.
Pravda je...

Nudím se,
nudím se,
smrtelně nudím,
bez Tebe, bez Tebe.
Nudím se,
smrdutě nudím,
smrtelně nudím,
bez Tebe, bez Tebe se nudím.

Ležím na svojí posteli a zírám do stropu
a přeji Ti mor krku.
Necháš mě tu tak jednoduše sedět, ale možná,
možná brzy přijdeš.

Žádná chuť na televizi, to je nuda.
Nechci kouřit, z toho člověk hloupne.
Nemůžu vstát, jsem příliš unavený.
Už jsem čtyřikrát onanoval,
protože se tu prostě nic neděje,
protože se tu nikdy nic neděje.

Pravá ruka mě teď bolí.
Ty tu pořád nejsi.
Čert ví, kde vězíš.
Pravda je...

Nudím se,
smrtelně nudím,
nudím se,
bez Tebe, bez Tebe.
Zatraceně se nudím,
nudím se,
smrdutě nudím,
bez Tebe, bez Tebe se nudím.